Menu
Jsme na Facebooku

Prevence PPP

Mnoho rodičů si klade otázku, zda je možné ochránit své děti před vznikem některé z poruch příjmu potravy. Podle Jana Kulhánka existují některé způsoby chování nebo návyky v rodině, které se mohou spolupodílet na pozdějším rozvoji mentální anorexie nebo bulimie. Problémy PPP mohou být shrnuty do tří hlavních bodů:

Slovem manipulativní se rozumí takové zacházení či chování, kterým se snažíme změnit chování nebo prožívání někoho jiného, v tomto případě jiného člena rodiny. Pomocí jídla se může snažit rodič ovládnout své dítě a naopak. V dětství jsme jídlem často odměňováni, odepření odměny je pro nás trestem. Dítě se učí, že jídlo není jenom k obživě, ale také k prosazování vůle rodičů. Každý má zkušenost se situací, kdy musel sedět nad jídlem, které mu nechutnalo. „Dokud to nedojíš, nepůjdeš od stolu." Tahle věta v dítěti zaručeně způsobí ještě větší odpor, zvlášť když jídlo chladne. Často to vede k narůstání vybíravosti v jídle a hra se někdy otáčí proti rodičům, kteří začnou být dítětem až terorizováni, co se jídla týká - odmítá jíst různá jídla, jde do vzdoru, vymýšlí si proč mu co nechutná. Úleva rodičů ve chvíli, kdy dítě sní to, co po něm chtěli, učí dítě několik věcí. Jednak jasně vnímá, že má v rukou pocity radosti nebo vzteku svých rodičů a navíc, že množství jídla, které dítě musí sníst, není závislé na pocitu hladu nebo sytosti, ale na úsudku rodičů.

U PPP jsou manipulace s jídlem typické. Odměna a trest pomocí jídla by neměla být příliš častá. Místo toho by měla být zdůrazněna společenská funkce jídla - společné stolování, příjemně prožitý čas pro celou rodinu. Dítě by se nemělo nutit za každou cenu sníst vše, co má na talíři. Pokud je jídla málo, nemělo by mít možnost dojídat se sladkostmi, čímž zjistí jednoduchou věc - když se pořádně nenají, bude mít hlad.

Dalším problémem je již zmiňovaná přílišná kontrola a sebekontrola. Kontrolou se rozumí zvýšená vnímavost pro chování (názory, uvažování, hodnoty) druhých lidí. Pečlivé sledování okolí má za účel jednak mít dobrý přehled o tom, co je „in" - mít správné názory, ideály a také držet krok se světem, nezůstat pozadu. Do jisté míry to dělá skoro každý. Příliš velká kontrola okolí je ale dlouhodobě vysilující, nemocní jsou stále pod tlakem otázek, jestli je ostatní hodnotí, jestli všechno ve svém životě dělají správně. Přílišné sledování okolí a neustálé srovnávání se s ním je důsledkem nedostatečné víry v to, že jsou okolím přijímáni takoví, jací jsou, což je nejčastěji způsobeno chybou ve výchově.

Sebekontrola je schopnost ovládat své chování a k životu je naprosto nutná. Sebekontrola spojená s odpíráním si nějakých požitků (také jídla) byla v historii vysoce hodnocena jako způsob stát se lepším člověkem. Nadměrná sebekontrola je důsledkem velké snahy změnit se k lepšímu, přiblížit se ideálu, který nemocný považuje za obecně přijímaný kulturou, ve které žije. Toto úsilí je ale spojeno s obrovským potlačováním základních pudových potřeb ve prospěch potřeby být přijímán okolím a něco v životě dokázat. Jako by bylo nutné pro to, aby nás ostatní měli rádi a abychom něco znamenali, přehlížet vlastní potřeby - potlačovat sám sebe ve prospěch ostatních.

Pro prevenci to znamená, že rodiče by si více měli všímat potřeb svých dětí. Děti by neměly mít pocit, že ho rodiče (a ostatní lidé) budou mít rádi jenom za určitých podmínek (když se budou rovnat ideálu). Důležité je vychovávat, ale nepředělávat.

Nemocní často trpí pocitem méněcennosti a stavem negativismu vůči své osobě. Mají pocit, že nejsou dost dobří, krásní, chytří podobně. Často jsou perfekcionisté, kteří se snaží být ve všem nejlepší - touží po pochvale a uznání, aby tak alespoň na chvíli své pocity méněcennosti zahnali. Dospělí člověk dokáže hodnotit sám sebe relativně realisticky, ale dítě jen na základě pochvaly a výtky. Pokud je správné chování a dobré výsledky dítěte brány, jako něco samozřejmého, co není třeba hodnotit, nastává problém. Dítě neslyší pochvalu, neví, že něco dělá dobře a že z něj mají rodiče radost. Slyší jen to, že něco udělalo špatně, že má být v něčem lepší... Standardem začíná být to, že dítě chválíme jen před „cizími" lidmi. Pochválíme si před známými, jak je náš potomek samostatný, úspěšný ve škole či sportu. Doma však toto bereme jako běžný stav, který není třeba komentovat a dítě slyší jen výtky, že nemá uklizený pokoj, že neuklidilo nádobí a že ten plavecký trénink dneska pěkně odfláklo... A tady začíná celý problém, o kterém jsem až doteď psala.

Vyhledávání
Kontakt

Mgr. Leona Meindlová
Seifertova 57, Jihlava 586 01
+420 565 551 111
+420 606 944 656
e-mail: leona@hubnuti4you.cz

Individuální jídelníček přesně na míru

edited by N.E.S.P.I.